ZELENÁ TRAŤ A ZELENÁ STŘECHA VE MĚSTECH

16.02.2019

Zelená trať a zelená střecha mají mnoho společného a přesto vždy zůstanou jedinečně svými. 

Zelená trať, zejména tramvajových drah prošla mnohaletým vývojem, který vycházel z principu zřízení ve vodopropustném kolejišti zemními souvrstvími travních porostů. Od speciálních travních koberců pěstovaných s intenzivní péčí jako u fotbalového hřiště až po extenzivně založené trávníky pod heslem "... vlož a zapomeň! ". Konstrukční zemní souvrství pro pěstební činnost a růst trávníků je z velké většiny předem definováno výškou kolejového roštu nebo svršku, nejčastěji vlastní výškou kolejnice a systému jejího upevnění.  Tato výška se tak pohybuje zhruba v intervalu od 165 do 180 mm. Vlastní výška trávníku, respektive jeho nadzemního habitu, je v koleji nelítostně determinována průjezdným průřezem drah, respektive reálným spodním obrysem provozovaných kolejových vozidel. Z toho pramení, že výška nadzemní části rostlin nebývá vyšší jak 35 až 75 mm. Výjimkou jsou zelené tratě tvořené podélnými betonovými prahy, kdy travní koberec je založen v horní úrovni podélných prahů, tj ve výšce upevňovacího systému kolejnic. Takovýto systém pak při dostatku živin a vláhy umožňuje růst travin do výšky až 250 mm.